***
Vysypat vajgly
a ohřát si Knorra
podrbat ohanbí
obrátit list
do sítnic šlehne mi
ruměná zora
v hrudníku zatepe
oslizlý píst
*
Ve vzduchu rušno je
žíznivá eskadra
už stoupá nad krovy
pít z nebe vodu
*
Piju též, pokládám
notýskům na ňadra
žalostné hromádky
fialových plodů

***
Zpocená noc zase
vyťuká kód do oken
taxík vykašle
chuchvalec zplodin
*
Z puklé lebky mi
po čtyřech vylézá ven
vycpavač mrtvých let,
dnů a hodin
*
Z šera kdejaký
ohyzdný obličej vyvleče
máj plesem vzpomínek
zkurví
*
Škoda že jsem se už
naučil nebrečet
z tváře zejou mi
dvě vyschlé průrvy.

pod stříbrným vemenem
vadne den – líný a zlý
sníh se směje do oken
lidi za sklem tiše stojí
pijí čaj
a cení kly

Vznikl jsem ve tmě
a do tmy uložím své kosti
Myšlenky jsou jen prachem
v pukající báni mé hlavy
Kupuju čas
za korálky dechů
Já
bezmocná améba
na dně Petriho misky
na chladném skle Vesmíru
Sunu se střevy Neurčita
měkkými jako flanel
Zrcadlo mi nastavuje druhou tvář
Prosím
řekněte mi
že to všechno
má
smysl

(photo : Marek Suchý)
Stále se vracím do jednoho místa. Staré nádraží na periférii průmyslového molocha. Kolik už jsem tady napsal povídek, kolik myšlenkoher…? Pořád ještě nemám dost.
Pokaždé stejná kocovina, pokaždé stejná první hodina ranní, pokaždé stejné vzorky na kachlíkované podlaze a pokaždé stejný úmorný bzukot skrytých motorů.

Sytím se krví
když vysychaj žíly
a krmím se masem
když nemám dost sil
pryč jsou ty noci
kdy psi ve mně vyli
dnes, když mě budí hluk
- to já sám jsem vyl

Zvu Tě na poslední soud
Andělé Apokalypsy
budou projíždět kolem
na italských mopedech
a Babylónská coura
Tě poprosí o cigáro
vytáhne z výstřihu
zapalovač
a zažehne hemisféru obzoru
Neboj se
pokud se budeš nudit
půjdeme domů

Nějak se nám tohle ráno
vymklo z rukou
Kávu, cigáro a pusu
Po silnici se plazí brouci
se zářícíma očima
kaštany rezavějí
a ptákům mrznou nohy
V trávě se leskne
perleť šnečích stezek
Do čepce mlhy
nad polem
někdo vtisknul
plátek mraženého lososa
Nějak se nám to
vymklo z rukou
Další léto v prdeli

Drobná kapka
se zakousla
do hrdla láhve
když někdo otočil vypínačem
a já se složil na stůl
Pusto
a ticho
a tma
Někde v dálce
Byl zahájen odpočet

Propráskám se trávou
ztuhlou pod sklem jinovatky
Z postříbřeného sloupku
na mne mrká kos
- načechrané klubko peří
plus zakřivený trn zobáku
Divoká oblaka páry
se hrnou ze žhavé pece
mých úst
když sbírám ze země
ztuhlé mrtvolky rejsků
zvedám je za holé ocásky
žížaly ztuhlé děsem
A oblaka se bortí
pukají od třeskutého mrazu
který láme páteře
nahých větví
černých jako nozdry Noci
I zvuky padají k zemi
jako protáhlé kroupy
slyším jen
ozvěnu kroků
a „kurva, to je kosa“
a naříkání půdy
drásané rotřepeným nehtem zimy