Honba za dokonalým delayem

Už delší dobu jsem pátral po ideálním delayi pro mou kytaru. V minulém roce jsem si splnil sen a sehnal si v pravém slova smyslu kultovní jednotku Roland Space Echo RE201. Je to legendární páskové echo – zvuk ozvěny v něm vzniká nahráním na magnetofonovou pásku a postupným přehráváním, uvnitř je to malý technický zázrak – páska, která se svíjí jako had a k tomu pár magnetofonových hlav :) Tato 30 let stará krabička se vyznačuje neskutečně vřelým zvukem, který se digitální delaye snaží marně napodobovat. Ve svém arzenálu ji měly takové skupiny, jako třeba Pink Floyd, Radiohead nebo Portishead (ti jich na koncertech používali hned několik). Přesto ve mně postupně začala klíčit obava, zda se tento drobek nepoškodí během koncertů nebo přepravy. Proto jsem zahájil pátrání po eventuálním zástupci – a zde jsou jeho výsledky. Předem upozorňuji, že následný žebříček odráží pouze můj soukromý vkus a potřeby.

1. Začneme odpadlíky – multiefekt Digitech RP300 jsem používal od puberty přesně do doby, kdy jsem na chvíli sáhl na sadu “normálních” krabiček. Výsledek mě vyděsil. Ucházející jsou tady snad jen delaye a to jen proto, že přímo neurazí. Existuje tam sice mód – analog delay – ale to je spíše k smíchu. Jinými slovy – zahodit, spálit, umýt ruce.

2. Marshall Echohead EH-1 – tak tohleto mě vyloženě znechutilo. Vypadá sice hezky, ale zvukově je to ucintané, chabé. Nejen, že nezvládá samooscilaci (“self-oscillation”, o té napíšu za chvíli), ono to má tak krátký čas ozvěny, že při nejdelším nastavení zmizí prakticky dřív, než si něčeho všimnete. Smysl tohoto produktu mi opravdu uniká. Snad by se hodil na nějaké “slapback echo”, kratičké a rychlé kmitání, ale pokud zrovna nehrajete rockabilly nebo country, tak to zřejmě nevyužijete.

2. Tady pozor – Akai Headrush je velmi dobrá simulace páskových i analogových delayů. Ovšem do doby, než začnete točit knoflíky. Když to totiž uděláte, tak se ten krásný, sametový zvuk rozsype na nepříjemně kousavé digitální cvrčení. Headrush je považován za jeden z nejlepších looperů – to znamená, že můžete živě nahrávat zvuky do smyček a vrstvit je na sebe. To má sice určitý efekt, když kytarista hraje sám, ovšem nenašel jsem pro to využití v kapele, takže jsem byl stejně nucen jít dál.

3. Ibanez DE7 – malá, velmi jednoduchá krabička, která je navíc (v kategorii delayů) dost levná. Toto digitálni šlapátko vcelku dobře napodobuje analogová echa a to – pozor! – včetně samooscilace a triků s tím spojených. Co je to samooscilace? Je to zvuk, který u páskových a analogových delayů vzniká, když dáte nasycení ozvěny na maximum. Ozvěny se začnou míchat, narůstat a vazbit. Když pak otočíte knoflíkem “delay speed” nahoru, začne se zvedat nejen rychlost opakování, ale i výška tónu. Nedostatky Ibanezu jsou hlavně (dle mého gusta) nevábný design, přílišná jednoduchost a ve srovnání s analogovými echy přece jen příliš sterilní zvuk.

4. No právě – analogová echa! Nacházejí se někde mezi sterilitou delayů digitálních a zastřeným zvukem těch páskových. Můžete jich najít celé spousty, všechny, na které jsem natrefil, zněly velmi přirozeně a při práci s knoflíkem se chovaly podobně, jako echo páskové. Tedy – drobné rozdíly byly v rychlosti náběhu změny, je nutné si každý kousek otestovat. Možná to tedy bude pro mě cesta do budoucna, protože jejich zvuk se mi líbí opravdu moc, bohužel jsem ale nenarazil na žádné, které by mělo funkci, na které mi dost záleží, a to je tzv. “trails”. To znamená, že nemají mód, který by po vypnutí delaye přehrával zbytkovou ozvěnu. Když tedy delay vypnete, drasticky to urve všechny zvuky, což dost narušuje atmosféru. Tuto vymoženost mají často echa digitální, slyšel jsem hodně chvály třeba na řadu od Bosse, ale prostě se mi nelíbí to dokonalé opakování zvuku, nezní to přirozeně. Digitální delaye taky mohou mít o hodně delší čas ozvěny, než je tomu u delayů analogových. Otázkou zůstává – využil bych to vůbec někdy?
Hlavně bych chtěl upozornit, abyste si dávali při koupi pozor na to, o jaký druh echa se jedná. Hodně efektů má napsáno “analog”, ale přitom jde o digitální napodobeninu.

5. Teď se dostáváme do špičky. Poslední tři echa jsou představiteli hodně kvalitních digitálních delayů, které (podobně jako Akai Headrush) velmi dobře napodobují delaye analogové a páskové. První je Boss DD20. Abych to zkrátil – tuto krabičku mnoho lidí zbožňuje. Je dost všestranná, hezky simuluje klasické typy ozvěn, má dlouhý čas delaye a hlavně velmi povedený looper. Zeptáte se tedy – proč se mi nelíbí? Velmi nízká intuitivnost ovládání, nijak zvlášť ohromující efekty, pomalá reakce knoflíků a nakonec i toporný a nudný design. Pro mě nula inspirace. Určitě se ale najde hodně lidí, kteří budou mít zcela opačný názor.
6. Line 6 Delay Modeller DL4 – jeden z nejlepších (a také nejdražších) delayů na trhu. Tuto věcičku používají snad všichni hudebníci, kteří nechtějí mít jen klasicky znějící delay, ale prahnou po sonických experimentech. Máte tady looper, skvěle znějící “reverse” (tedy něco na způsob psychedelické kytary pozpátku), čtyři přepínače a tuny vzrušujících nastavení. Kde je problém? Za tu cenu stojí, o tom není žádná, spíš jsem se vylekal dosti znepokojujícího počtu uživatelů, kteří měli s touto jednotkou technické problémy. Zdá se, že je velmi křehká. Pro mě tedy ztratila základní kouzlo – hledal jsem něco, co bych mohl vozit místo mého Rolandu, ne další věc, o kterou bych se bál. Řešení bylo nasnadě.
7. Line 6 Echo Park – výrobce vzal zvukový engine z modelu DL4, vylepšil ho a nacpal do malé, ale masivně zbudované krabičky. Výsledkem je skvělý delay za méně než poloviční cenu. Echo Park sice nemá lopper, ale najdete v něm spoustu jiných zajímavých nastavení. Za prvé – lehkým sešlápnutím pedálu si můžete vyťukat tempo delaye, silnějším šlápnutím delay vypnete. Máte tady nejen normální echo, reverse, triolový delay a multitap delay, ale také dynamic delay (který jemně odsune delay do pozadí, když hrajete, takže se tóny mezi sebou “nebijí”), swell (něco jako automatický volume pedal, pomalé najíždění zvuků) a sweep (mód, kdy jsou odrazy ozvěny modulovány speciálním filtrem, takže výsledkem je lehce kosmický efekt) plus knoflík pro zapnutí či vypnutí “trails”. Echo Park má tři módy : analog/tape/digital – digital přesně zopakuje tón, analog každý další tón lehce rozmyje, tape je ještě navíc lehce zkreslí, takže výsledkem je velmi podařená simulace. Navíc můžete přidat modulaci, čímž třeba v analogovém módu dosáhnete chorusu. Prostě mňamka.

Abych to shrnul – Echo Park určitě není ideální, ale lepší jsem prostě nenašel jak z hlediska univerzálnosti, tak snadnosti ovládání. Tohle je prostě krabička, která Vás nebude nudit. Jak jsem ale říkal, pátrání trvá dál :) Možná si ještě začnu brousit zuby na nějaký analog, kdo ví :)

Snad se tyto rady budou někomu hodit, pokud byste měli nějaké připomínky, tak je sem určitě napište, pro dnešek se loučím a přeju Vám hodně zdaru a ztrhaných strun!