Polsko – Tam, kde se modlí rockeři (Report 2/2007)

Náš severní soused má víc obyvatel, než Česko, Slovensko, Uhry i Rakousy dohromady. Coby jediný slovanský národ mají Poláci svoje MTV, ale také Radio Maryja – nebezpečně mocné katolické rádio otírající se o antisemismus. Jak se v tak rozporuplných podmínkách daří hudbě?

(pokud se Vám nezobrazí videa z Youtube, obnovte stránku)

TRIP V KOSTELE

Vodka, katolíci, moře. Asi takto by vypadal proud asociací na téma „Polsko“ v hlavě průměrného obyvatele české kotliny. I při bližším pohledu je však dost jasné, že náš slovanský bratr je víc exotický, než bychom mohli čekat. A někdy i unést.

Jak může ateistický český lid porozumět jednomu z nejvíce náboženských národů Evropy? Nedávno jsem slyšel historku českého pořadatele třídenní technoparty v Polsku. V neděli ráno se z akce vytratilo pět tisíc lidí – vzniklý zmatek zažehnal polský koordinátor, který organizátorům sdělil, že lidi šli prostě na mši a že se brzy vrátí zpátky. Do hodiny byl areál zase plný, mládež nahodila tripy a éčka a jelo se dál.

 

Osobní zkušenost z festivalu Ryśka Riedla, polského Jima Morrisona, léto roku 2006. Opět šok – v neděli dopoledne je festival vylidněn, před přeplněnými kostely se potácejí motorkáři a naslouchají mši z reproduktorů. O několik hodin později se však ve festivalovém táboře zase pije a souloží a krajinou se nese teskné vytí túrovaných motorů.

PRAŠULE, HEJBEJTE SE

Polsko je prostě tak velkou a kulturně odlišnou zemí, že některá fakta se zdají být nepřenosná, zkusme se ale řídit heslem Malátného Náčelníka – jistá paralela by tu byla. Už delší dobu tam panuje móda na českou literaturu a film, zatímco zájem o českou hudbu je (kromě mohutného fanklubu páně Nohavici) prakticky nulový. A ani se nemůžeme divit. Je to prostě tak, jako bychom my chodili do Polska na pivo.

Téměř 40 milionů Poláků tvoří jeden z největších kulturních trhů v Evropě. To způsobuje, že zatímco jejich kinematografie produkuje už deset let jen přeslazené velkoprodukce, v oboru hudby dostávají prostor – čti : finance – i ty nejokrajovější žánry. Leckteré béčkové hvězdičce se dostává tak bohaté produkce a nákladných videoklipů, že se všechny české superstar mohou schovat. Navíc dostává slovo i určitá forma elitářství. Když se například na trhu ukáže nové album jazzového velikána, pak se v určitých kruzích prostě nesluší nesjíždět onu desku alespoň týden i kdyby si dotyčný myslel, že Louis Armstrong je jméno prvního Amíka na Měsíci.

Pánové umělci ze Západu to moc dobře vědí. Představte si, co by se dělo, kdyby si Dana Bárty všiml kytarový mág Pat Metheny a nahrál s ním – coby s rovnocenným partnerem – desku? V Polsku se to povedlo sličné a nadané dámě, která si říká Anna Maria Jopek. O několik let dříve natočil se zpěvačkou Kayah desku Goran Bregović, dvorní hudebník Emila Kusturici. Když už jsme u pěnic, tak se sluší zmínit Justynu Steczkowskou (hlasové rozpětí přes 4 oktávy), jejíž příchod mezi české zpěvačky by pravděpodobně způsobil vlnu hromadných sebevražd.

PUNKER, CO MÁ SUPER FLOW

Ale oni jdou Poláci i do exportu. Růžový flojd David Gilmour si nechal pro svou nahrávku udělat orchestrální party od polského skladatele Zbigniewa Preisnera, v několika skladbách si zahrál vynikající jazzový klavírista Leszek Możdżer. Polské elektronické duo Skalpel vydává alba u kultovního britského labelu Ninja Tunes a sbírá nadšené recenze – což je větší zahraniční úspěch, než dohromady vypotili EOST i Sunshine.

Pšenka kvete i dost nevšedním projektům – nejen komerční úspěch slavil multimediální projekt Marie Peszkové „Miastomania“, na kterém se podílela famílie Waglewských (otec, lídr jazzrockových Voo Voo a jeho dva synové Fisz a Tede, známí hip hopeři).

Země zaslíbená vysoké kultuře? Ale kdeže.

Pokud si v hlavě spojíte Michala Davida s chlapeckými skupinami raných 90-tých let a vesnickou diskotékou, pak můžete mít zhruba představu, jak vypadá polský endemický hudební druh – slavné disco polo. Ještě donedávna, než se o posluchače nevkusu začaly rvát i ostatní hudební žánry, měl tento patvar na svědomí miliony vydaných nosičů, desítky interpretů a dva televizní pořady na komerčních stanicích.

Co na to underground? Opět narážíme na kontrasty. Jedním z otců polského punku byl Kazik, zpěvák kapely Kult. Tuto banální informaci narušuje fakt, že Kazik byl zároveň pasován na průkopníka polského rapu, navíc je tento zcela nepunkově klidný a sečtělý týpek častým návštěvníkem televizních besed, kde se zasvěceně vyjadřuje k sociálním i kulturním problémům.

Takových rockových intelektuálů najdete na polské scéně tucty. Pro příznivce ska-punk to bude zpěvák Grabaż (projekty Strachy na Lachy nebo Pidżama Porno), pro rockery zase z grunge se vyvinuvší kapela Hey a její dekadentní básnířka Kasia Nosowska. S alternativním rockem se zapletl básník Marcin Świetlicki a jeho grupa Świetliki. Takže to už máme rapující punkery a pařící básníky, co je ještě na skladě?

ŠPION LASOTA

Kytarista metalové kapely Acid Drinkers založil vedlejší projekt, ve kterém hraje na akustickou kytaru a společně s tlupou dětiček zpívá písničky o Ježíši. Alba trhala rekordy prodejnosti a jejich spanilou jízdu zastavil až obrovský boom zájmu o … lidový folklor. Tuto vlnu odstartovaly kapely Golec uOrkiestra a Brathanki, které na delší dobu způsobily, že kdo se alespoň jednou neukázal v televizi v bačovském klobouku, ten jako by nebyl.

V Polsku ale kromě dočasných módních trendů vznikají tuny poctivé muziky. Políčkem pro Black Milk, Sámera i ostatní, kteří „maj rádi černou muziku“ je DIY projekt Sistars, který zní černě jako noc v ostravských dolech. Žádné legíny, žádné flitry, ale poctivé rnb a groove, který strhává plakáty. Pak je tu třeba Pogodno, polská odpověď na Tata Bojs – bez minidiscu, s živými nástroji a strhující energií. Nic naplat, už od doby, kdy se z Polska s nábožnou úctou vozily vinyly Czesława Niemena nebo kapely SBB, mají severní bratři náskok. Členové polské menšiny obývající Severní Slezsko navíc infiltrovali i českou pop music. Polským nářečím se domluvíte s Leškem Wronkou (skladatelem madam Vondráčkové atd.), Ewou Farnou či Romanem Lasotou, ale také s členy Ador Dorath nebo Tara Fuki.

KDYBY TY HIPHOPY NEBYLY

Snad jen český hip hop má stále svou hrdost a s polskou scénou nejen drží krok, ale také s ní živě spolupracuje. Mezitím v Polsku už překlenul hranici nasycení, začínají dokonce vznikat skupiny, kterým staří vlci pohrdavě říkají hiphopolo. Ve srovnání s českými projekty jsou Poláci většinou víc syroví, méně hraví (linka od praotce Liroye přes Kaliber 44 až třeba po WWO či Molestu), tento stereotyp ale příjemně narušuje například velmi sofistikovaný rapper Łona.




Ale žádný strach, nic není ztraceno. Kdyby si Vás někdo v Polsku dobíral, tak mu připomeňte Zelenku, Hrabala a cenu českého piva. Však ona ho ta sranda přejde.

Box

Trocha faktografie

Rozloha : 322.575 km²

Procento věřících : 87-98 % obyvatel

Počet obyvatel : 38 miliónů (plus až 20 miliónů Poláků v zahraničí)

Největší festival : Przystanek Woodstock (700.000 návštěvníků v roce 2011)

Ceny za hudební klipy : Yach Film Awards (191 přihlášených klipů v roce 2006)

Box

Fenomén disco polo

Internetové rádio : www.discostacja.pl

Kapely : Skaner, Boys, Top One, Shazza

Odhadovaný prodej alba Poland Disco kapely Top One (včetně pirátských kopií) : 6 milionů kusů (rekord – 67 milionů výlisků desky Bayer Full pro čínský trh)

Sbírka klipů na www.clipy24.com v sekci disco polo.

Text Darek Jedzok

Więcej!

Podaj dalej