Já mám tak málo toho, co bych rád,
že osud nemá už co ukrást mi;
a tak se chlubím tím, že nikdo snad
není tak šťastný jak já nešťastný;
kdybych šel k moři, já bych asi v něm
jedinou kapku vody nenašel
a tak už nyní mohu stoupat jen,
vždyť klesat nemám kam, i kdybych chtěl.
A proto se už nekormoutím dál
a s veselostí vítám každý žal
tak jako blázen nepříznivý čas.
Co mi však pomáhá? Jen jedna věc,
to, co řek jednou jeden učenec –
že přijde den, jenž všechno splatí zas!
Cecco Angiolieri (1260-1312)