Padej, snížku, na zem shůry
zahal pásma kluzké hlíny
stvoř jeviště pro ruptury
otevřené zlomeniny
rány, boule, krev a křeče
nedej lidstvu žádnou šanci
naplň prosincový večer
ryčným zpěvem ambulancí

Když se k tobě plížím tmou
nesviť po mně baterkou
máš v ní totiž halogen
a tím když jsem oslněn
rozpadám se na kousíčky
víš to – přesto svítíš vždycky
ty snad nechceš býti mou!

Vzpomínáš, příteli
kterak jsme blili
ve světlech průčelí
zavřené Billy?
Půlnoční mrazíček
škubal nám uchem
kol bloumal kamion
s nateklým břuchem
a Ty jsi naříkal
jak mniši z Kátmandů …
Příště to hodíme
před prahy Kauflandu

Rci, Žaneto, zda-li můžu
položit ti na krk žužu
ta představa – samá slast -
na tvé tělo
žužu
klást

Obladi, oblada
tancujte zamlada
pak vlasy šediví
kostra vám zpráchniví
budete litovat, hovada.

Řekni, není legrační
jak z té slečny žebra ční?

Už z polí stříkají
havraní hejna
a maso na rukou
žvýká nám chlad
Z trávníků smějou se
zmrzlá psí lejna
a lebky proráží
kat listopad